Historie

V minulosti byl slovenský čuvač označován jako tatranský pastevecký pes. Často docházelo k záměnám s polským plemenem psa - podhalaňským pasteveckým psem. Slovenský čuvač i podhalaňský pastevecký pes totiž měli v angličtině stejný název, kterým byl Tatra Mountain Sheepdog.

Název "slovenský čuvač" je odvozený od místa výskytu plemene. Čuvači pochází ze Slovenských Tater.

Za předky jsou považováni vlci polárního typu, kteří byli bíle zbarvení. Předkové těchto horských psů dříve žili v hornatém terénu při nízkých teplotách. Byli zvyklí se o sebe postarat za dob mrazů, což jim umožňovala jejich hustá srst.

Pro lidi žijící v horách byl slovenský čuvač výborným pomocníkem. Upozorňoval své majitele před nebezpečím, ochraňoval stáda ovcí před zvířecími nepřáteli. Plemeno se později začalo šířit po celém Slovensku. Štěňata si začali lidé odvážet i do cizích zemí, což mělo za následek úbytek čuvačů na Slovensku. Antonín Hrůza, který byl brněnským profesorem, se ale postaral o obnovu a založil knihu tatranských čuvačů.

Existovaly i doby, kdy byl slovenský čuvač na pokraji vyhynutí. Přispělo k tomu i rozšíření vztekliny v Tatrách. A. Hrůza ale několik čuvačů před vzteklinou ubránil a odvezl je ze Slovenska.

První chovatelský klub slovenských čuvačů byl založen roku 1933, ale oficiálního uznání se plemeno dočkalo až 1965.

krevní linie

V současné době patří mezi hlavní krevní linie slovenských čuvačů především: Umek, Simba, Ibro a Azúr/Kazo.
Názvy linií jsou odvozeny od jmen zakládajících psů, kteří měli odlišné vlastnosti.

Umek - nejméně početná, jedinci s touto linií se vyznačují dobrou výškou a tmavýma očima
Simba - málo rozšířená, měla zlepšit povahové vlastnosti
Ibro - předky byli maďarští kuvaszové, vyznačují se mírnější povahou
Azúr/Kazo - měla zlepšit především výšku čuvačů